Onemocnění končetin
Puchýře jsou velmi časté u ovcí na vlhkých, bujných patvinách. Vlhké podmínky změkčují kůži mezi prsty, ta je pak náchylná k infekci bakterií Fusobacterium necrophorum, bakterií přítomnou v ovčích výkalech. Puchýře jsou většinou přítomné na více než jedné končetině a způsobují mírnou až vážnou kulhavost. Mezi paznehty pozorujeme vlhkost, zarudnutí a puchýře. Zvířata velmi často polehávají, čímž se redukuje příjem potravy a u zvířat na výkrm přírůstky. K uzdravení dochází s příchodem sucha, kdy pastviny vyschnou. Pro malochovatele je prospěšné použití antibiotického spreje.
Ovce, u kterých se objeví scald jsou zároveň náchylné k hnilobě (Footrot), protože výše zmiňovaná bakterie operuje společně se svou příbuznou zvanou Dichelobacter nodosus a dohromady tak způsobují hnilobu.
Hniloba začíná jako mírná infekce pokožky mezi prsty,
na rozdíl od scaldu je provázena nepříjemným zápachem. Infekce pokračuje jako
"přerušení spojení" mezi kůží a rohovinou (korunka), odkud se velmi
rychle šíří a propracovává se od patek k chodidlu. Výsledkem je separace
chodidla a rohové stěny.
Při ošetřování je nutné dbát na velmi pečlivé odstranění veškeré volné rohové
stěny a zároveň minimalizovat poškození zdravé tkáně. Při odstraňování všech
kapes s infekcí může dojít k lehkému krvácení. Následuje vysušení a aplikace
desinfekčního prostředku, nebo spreje s obsahem Dichlorophenu, který je přímo
určen na hnilobu. Ošetřování probíhá na týdenní bázi až do úplného uzdravení.
Účinnou prevencí v malochovu je časté přehánění ovcí do čistých pastvin anebo
tzv. "dávkovaná pastva", kdy se pomocí mobilních oplůtků rozdělí
pastvina na několik malých dílů a ovce je možno přehánět každý den. Organismy
podílející se na hnilobě totiž nedokáží žít bez přítomnosti paznehtu déle než
pár dnů a tedy pastviny bez přítomnosti zvířat by měly být během 10-ti až 14-ti
dnů infekce prosté.
Vakcinace je dalším preventivním opatřením pokud je shledána ekonomickou,
vakcína má léčebné účinky. Selekce ovcí resistentních proti hnilobě paznehtů je
možná. Permanentní eliminace je těžká, ale lze ji úspěšně uskutečnit.
Chovatele, kteří mají uzavřený obrat stáda, by měli zvážit přísnou selekci.
Chovatele, kteří nakupují nové ovce, se musí spoléhat na karanténu a léčbu.
Septická laminitída, je akutní bakteriální infekce paznehtního matrixu, která se většinou omezuje na špici a abaxiální (vnitřní) stěnu paznehtu. Onemocnění je sporadické a etiologie je proměnlivá, kdy případy způsobené Fusobacterium necrophorum a Arcanobacterium pyogenes jsou poměrně vážné a extenzivní, než případy, na kterých se podílí streptokoky a jiné organismy. Riziko infekce bývá zvýšené přítomností bahna, výkalů, přerostlých paznehtů a nebo separace stěny po laminitidě. Po důkladném ořezání paznehtu a vytvoření spolehlivého drénu se postižené ovce rychle uzdravují.
Arthritída je běžný stav u jehňat a dochází k němu těsně po narození, kdy se
infekce dostává do organismu skrz pupeční šňůru nebo po značkování, kdy využije
čerstvých ranek na uších. Klinické příznaky se objevují do 2 až 14-ti dnů po
invazi.
Jehňata byla postižena nehnisavou arthritídou, při které se hnis tvoří na
chrupavčitém povrchu kloubu. Je často způsobena bakterií žijící v půdě - Erysipelothrix
insidiosa. Jehňata se po dobu 5-ti dnů ošetřují penicilinem. Infekci třeba
nepodchytit včas, aby nedošlo k trvalému postižení a postižená končetina nebyla
o poznání slabší než končetina zdravá. Taková jehňata by nebyla vhodná pro
komerční jateční účely.
U hnisavé arthritídy se hnis tvořený v kloubu může skrz
pokožku provalit na povrch, kdy příležitostně dochází ke zkostnatění a ztrátě
pohyblivosti v kloubu. Hnis je produkován variaci bakterií jako Fusobacterium
necrophorum, Actinomyces pyogenes, staphylokoky a streptokoky.
Jako v předchozím případě, se sval postižené končetiny nevyvíjí tak, jak má a
jehňata nejsou vhodná pro jateční účely. Míra uzdravení bývá velmi neuspokojivá
a vážně postižená jehňata by měla být zlikvidována.
Při dostatku potravy nejsou ovce nuceny k častým přesunům a nemají tak možnost si paznehty alespoň částečně samoupravovat, je tedy na chovateli se o úpravy paznehtu postarat vlastní silou a společně s rozumným pastevním menežmetem, tak omezit výskyt onemocnění.
Použité zdroje:
The Farmers' Veterinary Guide
Merck Veterinary Manual
Fotografie - autor Gabriela Lachová